Kočka domácí
 Kočka domácí |
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Kočka domácí
|
||||||||||||||||
|
domestikovaný druh
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
| Felis silvestris f. catus Ragni a Randi, 1986 |
Kočka domácí (Felis silvestrisf. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.
Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso[1], ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny zakázán[2].
Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. V Austrálii a na dalších ostrovech a souostrovích je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů, který se velkou měrou podílí na likvidaci původní fauny.
Domestikace kočky domácí
Nejstarší známé důkazy o soužití člověka a kočky pochází z období asi před 4 500 lety. K domestikaci došlo ve Starém Egyptě v údolí Nilu. Dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Na rozdíl od ostatních zvířat si kočka vybrala člověka a ne naopak. Člověk totiž přitahoval ke svým skladištím potravin myši a krysy a těmito hlodavci se kočky živí. Předkové těchto koček pravděpodobně patřili k poddruhům divoké kočky, kočky plavé, kočky divoké evropské a kočky stepní. Tyto poddruhy se staly předchůdci dnešních plemen kočky domácí.
Starověk
Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni – Bastet, která byla zpodobňována v podobě kočky a poblíž jejích chrámu ve městě Pibaste, jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího slunce, měsíce, plodnosti, štědrosti aj. Zobrazovali ji jako malou kočku se lví hlavou a později jako ženské tělo s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem.
Řekové a Římané pokládali kočku za zvláštní domácí zvíře, na lov myší upřednostňovali fretky. Později dostaly řecká bohyně Artemis, římská bohyně Diana a skandinávská bohyně Freya jistou podobu s kočkou.
Do Evropy se dostaly kočky obchodními cestami z Malé Asie. První doklady o kočkách nacházíme na řeckých vázách z 5. století př. n. l. O další rozšíření se postarali Féničané se svými obchodními loděmi.
Do Číny a Japonska se dostaly kočky z dnešní Indie. Kočky zde představovaly důležitou součást náboženských obřadů a v Číně měly za úkol ochraňovat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany.
Středověk
Za vlády římského císaře Octaviana Augusta se dostaly kočky do Říma, kde se staly ozdobou salonů bohatých Římanů. Brzy však se dostaly i do nižších vrstev a římští legionáři si je brali na svá vojenská tažení na sever a tak se kočky dostaly i do Velké Británie. Do 10. století našeho letopočtu byly kočky považovány za hodné ochrany, za přinášející štěstí a v mnohých krajinách (Anglie, Skotsko) byl vydán zákaz jejich zabíjení včetně stanovení pokuty za zabití.
[editovat] Kočka a čarodějnictví
Pohled na kočku se změnil s příchodem středověké inkvizice, kdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost) stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojenkyni čarodějnic a ďábla. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla a například papež Řehoř IX. vyhlásil, že černé kočky chovají pouze církevní odpadlíci a vyhlásil je za ďábelská stvoření.
Přesto se však zejména v chudých vrstvách, ale i mezi šlechtici a duchovenstvem nalezli milovníci koček.
[editovat] Kočka v Novém světě
Přes pronásledování koček ve vrcholném středověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Takto se postupně kočky dostaly do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.
[editovat] Novověk
S nástupem novověku se situace koček znovu obrátila a v období baroka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století se do Evropy dostaly první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. Ze začátku byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka.
Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Londýně v roce 1871[3]. Objevilo se na ní i několik exemplářů siamské kočky, v té době poprvé dovezené do Evropy. V dnešní době existuje celá řada organizací chovatelů koček, z nichž v Evropě je nejznámější Mezinárodní felinologická federace FIFe.
[editovat] Popis
Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné - kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými končetinami, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavou a středně dlouhý ocas. V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5 - 7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5 - 4,5 kg. Srst je obvykle krátká, rovná a přilehlá.
Existují tři základní typy koček:
- zavalitý typ - má kratší a kompaktní tělo, krátkou a kulatou hlavu s plochým obličejem a krátké končetiny
- svalnatý typ - je svalnatý, nemá tak kulatou hlavu a končetiny jsou delší než u předešlého typu
- útlý typ - má štíhlé tělo, protáhlou klínovitou hlavu a dlouhé a tenké končetiny
[editovat] Anatomie
- Podrobnější informace naleznete v článku Anatomie kočky domácíčláncích
Kočičí tělo je přizpůsobené životu predátora – má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti.
Kočka domácí je prstochodec, došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Na předních končetinách má kočka pět, na zadních čtyři prsty. Drápy jsou zatahovatelné a při chůzi skryté v kožních záhybech. To kočce umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov. Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovitých. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje.
Smysly
Kočka domácí má vynikající zrak, sluch i čich. Oproti člověku má sice menší zorné pole (205 stupňů oproti 220 stupňů u člověka), díky vyklenuté rohovce však vidí ostřeji a v šeru ji napomáhá tapetum lucidum, vrstva buněk nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí, které odrážejí dopadající světlo. Tato schopnost způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Na světle se kočičí zornice stáhne do úzké štěrbiny. Kočka zřejmě vidí barevně, v jejím světě je však nejdůležitější pohyb a barvy nehrají důležitou roli.
Kočky mají výborný sluch, čemuž napomáhají pohyblivé ušní boltce. Kočka domácí má schopnost přesně rozlišit, odkud daný zvuk vychází. Spodní hranice slyšení je asi 30 Hz, tedy stejně jako u člověka, horní hranice je pak asi o dvě oktávy výše než u lidského sluchu, 65 kHz.
Nosní sliznice kočky obsahuje asi 200 miliónů čichových buněk. Čich slouží kočce k nalezení kořišti, k orientaci v prostředí a ke komunikaci s ostatními kočkami. Kočka domácí má zachovaný Jacobsonův orgán, kterým může také přijímat určité pachy, jako jsou feromony vylučované říjícími se kočkami.
Chuť je těsně spojená s čichem. Zajímavé je, že kočky nemají schopnost vnímat sladkou chuť. Kočka domácí má citlivé hmatové vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám - povrch rozehřátý na 44°C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka se spálí až při 52°C.
Srst
Srst kočky může obsahovat až 20 000 chlupů na centimetru čtverečním. U koček se vyskytuje několik typů srsti - krátkosrstá kočka má po celém těle krátkou a přilehlou srst, polodlouhosrsté a dlouhosrsté mají delší, zpravidla jemnější kožich. Kočky typu rex mají krátkou, kudrnatou srst. Existuje i bezsrstá kočka. Dlouhosrsté kočky línají po celý rok, krátkosrsté pak hlavně na jaře, kdy se zbavují zimní srstí.
Na zbarvení srsti se podílí devět lokusů: A, aguti, který způsobuje nestejnoměrnou pigmentaci chlupu, B, který ovlivňuje plné černé zbarvení, C, který řídí plné zbarvení či odznaky, D, který řídí případné ředění barvy, I, inhibitor zbarvení chupu, O, lokus pro zrzavé zbarvení, S, lokus, který způsobuje bílou skvrnitost, T, který má na svědomí kresbu srsti a konečně W, který způsobuje bílou barvu srsti.
Fyziologie
Kočka domácí je teplokrevný živočich, její vnitřní tělesná teplota je 38,0–39,5 °C, měří se obvykle v konečníku lekářským nebo veterinárním teploměrem. Koťata a mladí jedinci mají tělesnou teplotu trochu vyšší, dospělí kastráti naopak trochu nižší. Dechová frekvence zdravé kočky, v klidu při pokojové teplotě, se pohybuje od 20 do 30 nádechů za minutu, tepová frekvence se pohybuje mezi 110 až 130 tepy za minutu.
Je to tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí 12-16 hodin, přičemž platí, že útlý, orientální typ je aktivnější než zavalité typy.
Kočky žijící divoce se dožívají v průměru 7 - 8 let. U doma chovaných koček je průměrná délka života 15 - 20 roků. Na věk působí několik faktorů - pohlaví kočky, životospráva, návyky a podobně. Podle statistik se kastrovaná zvířata dožívají delšího věku než nekastrovaná. Doma chované kočky se mohou dožít velmi vysokého věku, jsou známy případy extrémně starých koček až přes 30 let.
Rozmnožování
Většina koček pohlavně dospívá v 7. až 9. měsíci, kočky obvykle dospívají později než kocouři. U některých jedinců může dojít k pohlavní dospělosti už v 6 měsících věku, naopak u některých plemen, zvláště těch větších, dochází k pohlavní dospělosti až po jednom roce věku jedince. Protože kočky tělesně dospívají později, než dojde k pohlavní dospělosti, kočky by se neměly nakrývat před dosažením aspoň 18 měsíců věku.
Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat. Proto je známkou zodpovědnosti, všechny kočky, které nejsou určené k chovu, včasně vykastrovat.
Říje
Kočka domácí je polyestrické zvíře, k říji dochází v průběhu celého roku vyjma zimy. Pouze v případě horkého léta může být říje omezená jen na jaro a podzim. Říje trvá u koček zhruba 7 dní, ale její délka může být u konkrétních jedinců velice variabilní (zpravidla se však vejde do 3–15 dnů. Období mezi jednotlivými říjemi může být pouze tři týdny až měsíc. Klasickými příznaky říje jsou neklid, protahování se, otírání se o nohy chovatele, nepravidelný a snížený příjem potravy a vytrvalé snahy uniknout ven za kocourem. Při silnějším pohlazení po zádech se většina koček staví do pářícího postoje (přední končetiny natažené vpředu, hrudník se dotýká země, pokrčené zadní nohy posunuté pod břichem a ocas nahoře nebo na straně). Kocouři v období říje projevují taktéž neklid, jsou více cítit a ve zvýšené míře značkují močí své teritorium.
Volně žijící kočky ohlašují říji močí a naléhavým voláním, na které často odpoví více kocourů. Kočka se otírá o předměty a válí se po zemi. Kocouři přilákáni pachem a volání říjící se samice bojují o právo se pářit. Někdy stačí jen ritualizovaná agrese, velmi často však dojde i k fyzické konfrontaci. S kočkou se často spojí jen jediný, nejsilnější kocour z celé skupiny.
Když je kočka připravená k páření, dá to kocourovi najevo tím, že zaujme pářící postoj. Koitus trvá jen několik sekund a skončí násilným odstrčením kocoura kočkou, kočka může kocoura i napadnout. Kočka se během jedné říje může pářit s více kocoury. Během styku s kocourem teprve drážděním samičích pohlavních cest dojde k ovulaci (provokovaná ovulace). Nespáří-li se kočka, říjový cyklus se vrací zpět do proestru a další říje může nastat už za další týden.
Březost a porod
Březost domácí kočky trvá přibližně 9 týdnů, podle posledních průzkumů se fyziologická délka březosti pohybuje v rozmezí od 56 do 68 dní, přičemž u evropské kočky domácí je obvyklá délka březosti na spodní hranici, ušlechtilé kočky mohou jsou březí 63 až 65 dní.
Březí kočky bývají klidnější a přijímají více potravy. V druhé třetině březosti je u většiny koček vidět zvětšené břicho a slabiny. Mléčné žlázy bývají zvětšené a překrvené, patrné v srsti. V poslední třetině březosti je, zvláště při větším počtu mláďat, břicho nápadně zvětšené. V břišní dutině je možno nahmatat dělohu a nenarozená koťata. U siamských koček, někdy i u jiných ušlechtilých plemen, však nemusí být ani v poslední třetině březosti patrné žádné změny a určení březosti může být obtížné bez ultrazvukového či rentgenového vyšetření, zvláště pokud v sobě kočka nosí jen jedno nebo dvě koťata.
V posledních dnech před porodem dochází k výraznému zvětšení mléčných žláz, uvolnění pánve a ke zduření vulvy. Kočka může být neklidná, vyhledává tmavá a tichá místa k vrhu. Porod probíhá poměrně rychle, trvá 15 až 20 minut a zpravidla není potřeba zásah chovatele. Obyčejně se rodí 4 až 6, ale také až 10 koťat. U ušlechtilých plemen koček je často počet koťat nižší, porod trvá déle a může být potřebná asistence chovatele. Také úmrtnost novorozených koťat je vyšší, mnohdy až 50%, u některých plemen[zdroj?].
Koťata
Koťata se rodí slepá a hluchá, osrstěná. Hmotnost se pohybuje okolo 100 gramů. Koťata mají hned po narození vyvinutý čich a hmat, tyto dva smysly používají k nalezení bradavky matky.
Hned po porodu se matce začne vylučovat mlezivo (kolostrum), první potrava pro novorozená koťata. Teprve později jsou koťata krmena mlékem. Kočičí mléko je albuminové, neobsahuje kasein a jen malé množství laktózy, proto je kravské mléko jako náhradní potrava pro koťata nevhodné a nebezpečné. Náhradním řešením pro krmení koťat, která ztratila matku, jsou specializované mléčné náhražky nebo v krajní nouzi kondenzované mléko (Tatra), ředěné vlažnou vodou.
| Druh mléka | Voda | Tuk | Bílkoviny | Sacharidy | Popel |
|---|---|---|---|---|---|
| Lidské mléko | 87 % | 4,8 % | 1,5 % | 6,4 % | 0,3 % |
| Kočičí mléko | 82 % | 3,3 % | 9,1 % | 4,9 % | 0,6 % |
| Kravské mléko | 88 % | 3,7 % | 3,2 % | 4,7 % | 0,7 % |
Koťata podporují produkci mléka masírováním okolí bradavek („mléčný krok“) a předením. Silnější jedinci obvykle vyhledávají přední páry bradavek, v nichž je produkce mléka intenzivnější. Pijí několikrát denně, zbytek času prospí. Kočka koťatům masíruje břicho, anální otvor a genitálie, čímž podporuje vylučování moči a trusu. Koťata sama ještě nejsou schopna samostatného vylučování.
Koťata otvírají oči ve dvou týdnech věku. V té době váží okolo 200 gramů. Začínají vnímat svoje okolí a aktivně ho prozkoumávat. Učí se pohybovat se a od třetího týdne se objevují první hry, při kterých se učí běhat, skákat, plížit se a lovit, koťata poznávají okolí. Na konci prvního měsíce věku váží okolo 300 gramů a začínají se sama čistit. V tomto období je chovatel může začít přikrmovat. Koťata jsou čistotná a už v tomto věku se mohou naučit používat kočičí toaletu.
Období mezi pátým až sedmým týdnem je důležité pro socializaci koťat. Koťata si vytváření vztah k vlastnímu druhu a k druhům, se kterými přicházejí do styku. Koťata, která v tomto období neměla kontakt s člověkem, se budou lidem celý život vyhýbat a nikdy z nich nevyrostou přítulné kočky, na rozdíl od koťat, která měla v tomto období možnost socializace na člověka. Ve věku deseti týdnů už jsou koťata vůči novým věcem obezřetnější a jejich povahy jsou plně vyvinuté.
Ve třech měsících jsou odstavená a jedí tuhou potravu. Dvanáct týdnů věku je u ušlechtilých plemen koček doporučený věk odběru koťat a jejich prodeji novému majiteli.
V tomto věku jsou koťata velmi hravá a učí se sociálnímu chování. Ve volné přírodě, kde koťata zůstávají s matkou, ji následují při každodenních činnostech a učí se samostatně lovit. Okolo pátého měsíce věku dojde k výměně zubů.
Kočka nebo kocour
Po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezi kočkou a kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky bývají menší a jejich hlava má tvar trojúhelníku (záleží však na plemenu).
Nekastrovaný kocour je teritoriální a svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Narozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky. Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují. Při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí.
Kastrace
Kastrace koček je jediný spolehlivý způsob, jak u koček chovaných v bytě eliminovat říji a její projevy (rozstřikování moči, hlasové projevy), a jak u divoce žijících koček nebo koček s výběhem zamezit produkci nežádoucího potomstva. Kastrované kočky mají větší průměrnou délku života, drží se více doma, jsou přítulnější, mazlivější a klidnější.[zdroj?]
Není pravda, že kastrovaná kočka ztratí schopnost lovit myši, tloustnutí kastrátů je spíš než přímý důsledek kastrace následkem sníženého energetického výdeje jedince.
Ovariohysterektomie
Ovariohysterektomie je kastrace koček, samic. Jedná se o chirurgické odstranění vaječníků, vejcovodů a dělohy. Zákrok se provádí v narkóze a kočka se po ní zotavuje několik dní. Kastrace kočky vede k odstranění všech doprovodných projevů řije, kočka už nikdy nebude mít koťata. Kastrace je spolehlivou ochranou proti nemocem pohlavních orgánů (zápal dělohy, rakovina dělohy aj), výzkumy ukazují, že výrazně zmenšuje riziko výskytu rakoviny mléčné žlázy.
Existuje alternativní řešení kastrace a tou je sterilizace. Ta spočívá v podvázání vaječníků. Sterilizace ale neovlivňuje hormonální hladinu, kočka stále bude mít říji, i když nebude moci zabřeznout. Sterilizace také nemá žádný efekt jako ochrana před rakovinou. Současně může dojít i ke vstřebání podvazujícího materiálu a tím obnovení fertility kočky.
Orchiektomie
Orchiektomie je kastrace kocourů. Jde o chirurgický zákrok, při kterém se odstraní varlata, nadvarlata a část chámovodu. Tento zákrok by se měl provádět až v pohlavní dospělosti kocoura, ve věku kolem jednoho roku. Brzká kastrace může vést ke tvorbě močových kamenů, protože močová trubice neměla čas se pořádně vyvinout a rozšířit. Také může dojít k nevyvinutí sekundárních pohlavních znaků, které odlišují kočku od kocoura (větší vzrůst, tzv. kocouří hlava).
Vzhledem k relativní jednoduchosti zákroku je kocour do 24 hodin po kastraci v původní kondici. Do dvou měsíců po kastraci je ale ještě schopen zplodit potomstvo, protože při kastraci nedojde k odstranění všech spermií z vývodných pohlavních cest. Kastrace odstraňuje nežádoucí projevy říje jako toulání se, vyhledávání koček v říji, značkování teritoria a upravuje intenzivní zápach moči. Kastráti jsou klidnější a raději se zdržují doma, nemají potřebu bojovat o teritorium či kočky.
V přechodném období, kdy kocour už začíná značkovat ale není ještě dost starý na kastraci, se dá použít lék Androcur, který tlumí pohlavní pud.
Plemena kočky domácí
- Podrobnější informace naleznete v článku Plemena koček
ch Díky šlechtění (plemenitbě, chovu) vznikla celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti, její kvalitou ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi. I v současné době vznikají nová plemena koček. Šlechtění koček si vyžaduje znalosti o daném plemeni (znalost uznaného standardu vyhlášeného FIFe, případně jiných organizací, které dané plemeno uznávají. Zárověň je třeba být členem nějakého klubu chovatelů, který svými vnitřními předpisy usměrňuje pravidla chovu koček s průkazem původu.
Perská kočka - modrá
Do chovu jsou v dnešní době připuštěni pouze jedinci odpovídající platnému standardu. To, či jedinec standardu odpovídá, určí na výstavě posuzovatel. Každá základní organizace chovatelů koček ukládá ve svých předpisech chovatelům určitá práva a povinnosti, specifikuje zásady plemenitby daného plenene, které chovatel musí dodržovat a taktéž určuje podmínky, za jejichž splnění je možné jedince zařadit do chovu (určuje kolik a jakých výstav s jakými známkami musí jedinec absolvovat, jaký musí být jeho zdravotní stav a věk atd.) Na dodržování těchto předpisů dohlíží poradce chovu (zkušený chovatel, který má pravomoc vystavovat příslušné dokumenty, pomáhá jednotlivým chovatelům a dohlíží na jejich činnost).
V současné době se často hovoří o takzvaném týrání chovem – což je situace, kdy se u zvířat přešlechťují nekteré fyziologické znaky do té míry, že zvířatům zněmožňují normální život. Jedná se například o perské kočky a další exotické kočky, které mají na základě deformovaného nosu a tlamy dýchací potíže. Toto týraní není doposud právně zakázáno a je tudíž na jednotlivých chovatelských organizacích, jak se k tomuto problému postaví.
Nemoci koček
Virové, bakteriální nemoci a plísně
- Vzteklina – mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Vždy končí smrtí. Prevencí je každoroční očkování.
- Borrelióza – mohou se nakazit všichni savci včetně člověka. Je přenášena klíšťaty a komáry. Očkování pro kočky zatím neexistuje, prevencí je používání repelentů, které zabrání přisátí klíštěte.
- Panleukopénie – postihuje pouze kočky, často malá koťata. Často končí smrtí. Prevencí je očkování.
- Virová rhinotracheitis – postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování.
- Kaliciviróza – postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování.
- Infekční peritonitída (Feline Infectious Peritonitis, FIP) – postihuje pouze kočky, vždy končí smrtí. Prevencí je vakcinace.
- FIV, „kočičí AIDS“ – postihuje pouze kočky, končí smrtí.
- kočičí leukóza, FeLV – postihuje pouze kočky, končí smrtí. Prevencí je vakcinace.
- Campylobakterióza – mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Človek se nakazí z infekčního trusu, projevuje se žaludečními a střevními problémy. Kočky se nakazí jen zřídka. Prevencí je hygiena.
- Salmonelóza – mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka, i plazi. Prevencí je hygiena.
- Tuberkulóza – kočka se nakazí od nemocného člověka.
- Dermatofytóza – kožní plíseň - mohou se nakazit všichni savci včetně člověka, k nákaze dochází přímým kontaktem nebo pobytem v kontaminovaném prostředí. U člověka i u zvířat se projevuje kožními změnami. Prevencí je hygiena.
Paraziti
Protozoární onemocnění
- Giardióza - půvocem je Giardia intestinalis. Jedná se o průjmové onemocnění mladších koček nebo oslabených jedinců
- Toxoplazmóza – původcem je prvok Toxoplasma gondii. Kočky jsou definitivním hostitelem, mezishostitelem jsou ostatní savci včetně člověka.
- Trichomonóza - původcem je Tetratrichomonas felistomae. Postihuje nejčastěji ústní dutinu.
- Teilerióza - původcem je Theileria felis. Onemocnění koček a kočkovitých v Severní Americe, prvok napadá lymfocyty a červené krvinky.
- Izosporóza - původcem jsou kokcidie Isospora felis a I. rivolta. Střevní onemocnění postihující zejména koťata do stáří 4 měsíců.
- motolice
- Paragonimus westermani (motolice plicní) - motolice vyskytující se v Asii, Afice a Jižní Americe. Kočka se nakazí pozřením sladkovodních raků a krabů, motolice se lokalizují v plicích a vyvolávají zánět plic.
- Opistorchis felineus a O.viverrini - jsou motolice postihující játra a žlučovody. Vyskytují se především v Asii a ve výchdní Evropě. Kočka se nakazí pozřením masa kaprovitých ryb.
- tasemnice
- Mesocestoides lineatus
- Dipylidium caninum (tasemnice psí) - nejběžnější tasemnice u masožravcuů v Česku
- Echinococcus multilocularis – definitivním hostitelem je kočka a pes. Tasmenice je nebezpečná pro člověka.
- hlístice
- Toxocara cati (škrkavka kočičí) – nejběžnejší střevní hlístice u koček
- Toxascaris leonina (škrkavka šelmí)
- Ancylostoma tubaeforme
- Aelurostrongylus abstrusus - způsobuje plicní červivost koček
- Trichuris vulpis (tenkohlavec liščí) - červi způsobující záněty slepého a tlustého střeva
- Capillaria aerophila - napadá plíce.
- Zaklíštění - kočky napadají klíšťata různých druhů, v Česku nejčastěji Ixodes ricinus, význam tkví především v přenosu infekčních onemocnění (tularémie, borelióza, babesióza)
- Ušní svrab – původcem je Otodectes cynotis
- Notoedrový svrab - původcem je zákožka Notoedres cati
- Cheyletielóza - původcem je Cheyletiella yasguri
- Trombikulóza - původcem je sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis)
- Všenky - Felicola subrostratus
- Blechy – napadají všechny savce. Prevencí je hygiena a odblešování zablešených koček.