Standart TCI č. 136
Země původu: Velká Británie
Hmotnost: 5,4-8 kg
Srst: Dlouhá hedvábná, bez kudrlinek, může bít lehce zvlněná, s bohatými prapory a vlajkou
Barvy: black and tan –černá s pálením,havraní čerň se žlutohnědými znaky nad očima, na tvářích, na vnitřní straně ucha, na všech končetinách a na spodní straně ocasu. Žlutohnědá musí být jasná,bílé znaky jsou nežádoucí.
Rubi – jednobarevná, sytě červená bez bílích znaků.
Blenhei – sytě kaštanové znaky na perleťové bílém základu. Na hlavě jsou rovnoměrné tak, že nechávají prostor mezi ušima pro charakteristickou skvrnu nebo kosočtvercový znak. Tricolor –černá a bílá se žlutohnědými odznaky nad očima, na tvářích, na vnitřní straně uší, vnitřní straně končetin a spodní straně ocasu.
Společenské plemeno
Patří mezi společenská plemena, je větší než King Charles španěl. Vhodný pes do rodiny
Jeho jméno znamená v překladu“ kavalír král Karel .Získal ho podle anglického panovníka Karla II., který vládl v 17. stol. a měl velkou oblibu ve psech. Tyto psy získala svatebním darem od misionářů. Podobní psi žili již ve středověku, dělali společnost šlechticům a králům. Nejenže byli společníky,ale také sloužili jako pomocníci při lovech pernaté zvěře.
O původu těchto psů mnoho nevíme, určitě bychom nějaké předky našli u koikerhondů , kteří byli vyobrazeni na dílech vlámských malířů. Později se rozšiřovali mimo Anglii a stali se oblíbenými i v jiných státech.
Do minulého století patřil Kavalír King Chárles španěl do stejné skupiny s ostatními španěli. Poté, co se tito psi začali dělit podle velikosti a barvy, vznikli nové názvy.
Kavalír King Charles španěl, patří k větší velikosti.Menší velikost se označuje jako King Charles španěl a dále se dělí podle barvy: kaštanově hnědý je Rubi, bílý s hnědými skvrnami je Blenhein, černým spálením je king Charles, bíločerný s rezavou je princ Charles.
Tito psi jsou přítulní a milí. Svého pána oddaně milují, mají rádi společnost a rádi si hrají. S dětmi vycházejí dobře, k cizím lidem se chovají nedůvěřivě. Jsou velmi intelegní, proto je jejich výchova snadná. Vystačí si s krátkými procházkami , vždy se přizpůsobí potřebám rodiny. Jejich dlouhá srst vyžaduje pravidelnou péči. Musí se kartáčovat a odstraňovat nečistoty. Hodí se do bytu, protože téměř vůbec neštěká.
Původ tohoto plemene je stejný jako u plemene King Charles španěl. Kavalír King Charles španěl představuje typ původnější. V roce 1926 na Crufťs Dog Show, nejproslulejší výstavě psů v Londýně, upozornili američtí účastníci, že vystavování King Charlese španělé se velice liší od typu,již zobrazující malby ze 16..,17. a 18. století. Jeden z účastníků, Rosswell Edridge, nabídl dokonce cenu 25 liber tomu chovateli, který vzkřísí původní typ. Angličané se tohoto úkolu ujali a již za dva roky nato, v roce 1928, byl stanoven standart, a ten v nezměněné podobě platí dosud. Původní typ dostal jméno Kavalír King Charles španěl. Hlavní rozdíly proti King Charles španělovi spočívají ve tvaru hlavy. Kavalír King Charles španěl má ploché čelo a delší čelisti, hřbet nosu je asi 4cm dlouhý. King Charles španěl má čelo vypouklé, vystupující nad oči a hřbet nosu zkrácen tak, že prostor mezi očima a čelem tvoří jamku velikosti dětské kuličky.
Kavalír King Charles španěl má stejné povahové vlastnosti, jako jeho vyšlechtěný příbuzný. Je milý, hravý, dobrý společník, vhodný k dětem,je však i odvážný a silně lpí na svém pánovi. Projevují se u něho lovecké sklony, především ho přitahuje pernatá zvěř.
Ještě dnes můžeme obdivovat obrazy mistrů Van Dicka, Tiziana,Veronesa či Gioota, v jejichž kompozici je naaranžován malí psík s hedvábnou srstí španěl krále Karla. Kronikáři z počátku 17. století se zmiňovali o malých psících, kvůli kterým král Karel zanedbával své státnické povinnosti a kteří měli povolený vstup do všech soukromích i veřejných budov v celém království. Pokud se král rozhodl věnovat štěně španěla některé dvorní dámě, doprovodil svůj dar poznámkou, že psík má lepší původ a cenu než obdarovaná lady. Kromě toho, že svým elegantním zjevem dokresloval nádheru paláců, byl pes, které ho vytvořil sám král používám jako dámský lovecký pes na sluky .
Tehdejší španěl se více podobal dnešnímu kavalírovi – byl větší, s nezkrácenou čenichovou partií, v barvách černo-bílo – hnědé a později i v barvě hnědo- bílé a hnědé.
V předminulém století přišli do módy pejsci křehčí stavby těla s kulatou hlavou a velmi krátkým nosem. Taková štěňata se občas vyskytovala i ve vrhu španělů. Chovatelé se hbitě přizpůsobili, žádné znaky upevnil a tak se zrodilo zcela nové plemeno. Vycházelo z původních psů anglického krále, ale od sportovních psů ze 17. století se velmi lišilo. Již to nebyli pohyb milující aktivní psíci,ale něžné hračky, vhodné na mazlení a hýčkání. Původní lovecký španěl byl zapomenut a nebýt Američana Roswella Eldridge, který se rozhodl starou linii obnovit, asi bychom krásné španěli krále Karla znali pouze obrazů starých mistrů. Pán Eldridge byl přesvědčen, že se ve vrzích drobných španělů občas objeví štěně s delším nosem a plochou hlavou, které jako netypické z dalšího chovu vyřazeno. Proto se zachoval pravým americkým způsobem, vyhlásil finanční odměnu tomu, kdo takového nepovedeného psa, který připomíná španěla z obrazů doby krále Karla přivede na slavnou Cruftovu výstavu. Záměr se zdařil a roku 1928 byl vydán standart nového (nebo staronového) plemene. Bylo pojmenováno Kavalír King Charles Španel, protože původní název, Charles španěl, byl již zabrán módním hitem z 19. století. A celá historie se opakovala, s tím rozdílem, že zůstalo dost chovatelů věrných něžnému kingovi, který dnes existuje vedle sportovního kavalíra, jenž rázem dobil svět a patří k nejoblíbenějším společenským plemenům západních zemích.
U nás je to nejpočetněji zastoupené plemeno na národních a mezinárodních výstavách. Jak vidíte, dějiny poněkud zamotané a splétané, ale výsledkem jsou dvě nádherná plemena Kavalír King Charles Španěl a King Charles Španěl.
Dnešní kavalír představuje vzácnou kombinaci sportovního, společenského psa. Zachoval si vyváženou tělesnou stavbu, která mu umožňuje vytrvalí a rychlí pohyb i v členitém terénu. Vyznačuje se tvárnou povahou. Je nekonfliktní, miluje děti i ostatní psi a jiná domácí zvířata. Rychle se naučí čistotě a přizpůsobí se domácímu řádu každé rodiny. Je oddaným společníkem starších lidí, věrný kamarádem dětí i spolehlivým průvodcem na turistických cestách celé rodiny. Miluje vodu, sníh a dlouhé procházky i když se spokojí i s vycházkou do městského parku.
Naproti tomu kingové jsou praví pokojoví mazlíčci, kteří mají rádi klid a pohodu a jsou na procházky méně nároční. Ovšem existují i jedinci, kteří tomu tvrzení odporují, rádi běhají a jsou tělem i duší sportovci.
Kromě příjemné povahy se kavalíři i kingové vyznačují velmi elegantní extrémem. Krásná, splývavá srst upoutá svým nápadným zbarvením, graciézní pohyb i roztomilý výraz zaujme i laika.
Všechny přednosti psů krále Karla jsou známi našim chovatelům, protože tato plemena splňují vše, co si jen můžeme přát od dobrého rodokmenného psa a tak zastiňují mnohá tradiční plemena. Nejsou temperamentní,tak jako teriéři, ani tak svéhlaví jako jezevčíci. Nejsou nároční na údržbu srsti, tak jako pudlové, neloví jako kokři a nejsou tak specifického vzhledu jako buldočci. Navíc se mohou pochlubit i pevným zdravím, tak co si můžeme přát víc?
Jsou možné pouze čtyři varianty, jiná barevná kombinace je nepřípustná. Všechna barevné varianty mají mít svůj pigment a velké kulaté oči, které jsou výrazným plemenným znakem.
Kavalír King Charles španěl Charles byl oblíbeným plemenem již na anglickém královském dvoře a mezi šlechtici. Dle dobových záznamů víme, že velikým oblíbencem byl u dvora krále Jindřicha VIII. (1509 – 1547). Několik malých španělů si pro své pobavení také držely dámy od dvora. O generaci později, za vlády královny Alžběty I. (1558 – 1603), byl tento španěl chován především již jen jako pokojový pes a společník dam, který sloužil již jen jako předmět laškování a her svých páníčků. Tehdy bylo plemeno drženo jen šlechtici, bylo znakem vysokého postavení nebo bohatství.
POPIS:
Kavalír King Charles španěl Lebku má mezi ušima téměř plochou, stop je jen mělce vyznačen. Nos je černý, s dobře vyvinutým chřípím. Délka čenich od základu ke stopu je okolo 3,5 cm, dobře se zužuje. Líce pod očima má dobře vyplněné. Rty má dobře vyvinuté a nesvěšené. Oči jsou velké, tmavé a kulaté, ne však příliš výrazné, jsou dobře oddělené. Uši má dlouhé, vysoko posazené, dosti pernaté. Krk je mírně delší a mírně klenutý. Záda jsou v linii a hruď umírněná. Přední končetiny má rovné, mají mírné kosti. Ramena jsou dobře položená. Tlapky má kompaktní, dobře vypolštářkované a zřetelně pernaté. Pohyb je volný a chůze vkusná, se spoustou pohonu od zadních částí končetin. Při pohledu zpředu a zezadu se přední i zadní končetiny pohybují paralelně.
CHARAKTER:
Kavalír King Charles španěl (je aktivní, půvabný a dobře vyvážený pes, s jemným výrazem). Je to zábavný, přítulný a laskavý pes, který je smělý a absolutně nebojácný. Je živý, přátelský a nevázaný, bez sklonu k nervozitě či agresivitě.
Je to přítulný a nevtíraný pejsek, který se vždy snaží svému pánovi zavděčit.
Barvy:
BLACK AND TAN – zvaný též King Charles- má sytě černou, kovověje lesklou srst s kaštanovím pálením nad očima, na tvářích, nohou a vnitřní straně uší.
BLENHAIN- na perleťovém bílém, čistém základě jsou rovnoměrně rozloženy kaštanově zbarvené plonty. Obě oči i uši jsou zasazeny v kaštanové skvrně. Ideální je skvrnka na temeni tvz. korunka- spot a čistý čumáček bez pih.
RUBI- jednotně mahagonové zbarvený pes, bez bílých znaků.
TRICOLOR- zvaný též princ Charles– černá a bílá je rovnoměrná rozložená tak, že jsou bílé nohy, čumáček a náprsenka. Pokud možno bílá nechybí ani na hřbetě a přerušuje celistvost černé. Kaštanové znaky jsou nad očima, pod ocáskem, na tvářích a vnitřní straně uší. Ideální je čumáček bez pih.
Původ – Anglie,
Barva – bílá, černá, hnědá (tricolor)
Výška – 28 až 32 cm
Váha – do 8 kg
Srst – dlouhá, jemná, rovná nebo vlnitá